Zemřel zlatý slavík Karel Gott. Samozřejmě za velké pozornosti médií, takže jeho manželka i s dětmi vyhledali ústraní, aby byly alespoň trochu ušetřeny mediální masáži, která se strhla.

Zemřel muž, který více než padesát let rozdával radost svým zpěvem. Fenomén, kterého obdivovali za hranicemi naší země. Byl velmi populární v Německu, ale také v zemích bývalého východního bloku. Jeho jméno nebylo neznámé v celé Evropě. Národ ho miloval a ochotně mu odpustil i to, že v dobách normalizace se dokázal přizpůsobit režimu. Lidé ho omlouvají tím, že prostě chtěl dělat svou milovanou práci. Každý nechce být hrdinou jako třeba Marta Kubišová. Samozřejmě se nabízí otázka, zda mu lidé neodpustili příliš mnoho.
Karla si vážily všechny generace. Obdivovali ho lidé, kteří preferují zcela odlišné hudební žánry. Snad proto, že dokázal být tak multižánrový. Jeho hudební přínos ovšem nechme v tomto případě stranou a pojďme se podívat na to, proč se stal kromě svého dokonalého zpěvu takovým uměleckým a společenským fenoménem.

Rozhodně mimo jiné také proto, že byl prostě dokonalý gentleman, kterému není rovno. Noblesní chování, skromnost, zároveň přiměřené sebevědomí, přirozená empatie. Před Karlem Gottem zde byl Oldřich Nový, kterého si pamatujeme především z prvorepublikových filmů. Nutně se nabízí otázka, kdo se stane představitelem noblesy po Karlovi?
Rozhodně v tomto ohledu je zesnulý zpěvák inspirující pro všechny muže. I pro ty, kteří rozhodně nedisponují hudebním sluchem, ale kterým není lhostejné, jak působí na druhé a kteří se nechtějí snížit k vulgaritě a hulvátství. Rozhodně je třeba si uvědomit, že jen hlas samotný by umělci Gottova formátu nestačil. Jednak to byla samozřejmě neuvěřitelná pracovitost a preciznost a pak to byla právě jeho osobnost, ve které se snoubila noblesa a vyrovnanost.